Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie

Počátky kostela a kláštera jsou spojeny s osobou Jana Kapistrána, který v r. 1451 kázal v Olomouci, kázal na různých místech a jedním z míst byla také tato lokalita „Na Bělidlech“. Zde došlo k vybudování kláštera františkánů, observantů – bernardinů (podle sv. Bernardina ze Sieny). V návaznosti na shromážděné finanční prostředky se podařilo položit základní kámen již v r. 1453. Stavba pokračovala velmi rychle, protože v r. 1455 je doloženo konání provinční kapituly v tomto klášteře. K slavnostní konsekraci nově postaveného kostela došlo v r. 1468 (je možné, že se tak stalo za osobní přítomnosti uherského krále Matyáše Korvína). Z této konsekrace se dochovaly na stěnách kostela v některých místech původní konsekrační kříže.

Novostavba měla podobu jednoduchého pozdně gotického trojlodního halového kostela čtvercové dispozice. Křížová klenba je sklenutá na čtyři osmiboké pilíře v lodi kostela. Z exteriéru zaujme jehlancovitá střecha, která je nad lodí kostela. Ke střední lodi přiléhá dlouhý presbytář (vzhledem k tomu, že se jednalo o klášterní kostel, byly zde umístěny chórové lavice pro společnou modlitbu řeholníků). Presbytář je mírně vychýlený od středu (podle některých to měla být snaha o napodobení vychýlené hlavy Krista na kříži). Presbytář má dvě jednoduchá klenební pole a pětiboký závěr.  Klenební žebra a meziklenební pasy původně nasedaly na konzoly, ale ty byly za pozdějších úprav osekány a nahrazeny při regotizaci novodobými hlavicemi.

Původní hlavní vchod byl z jižní strany (dnes se nepoužívá). Na jižní straně pak byl vchod do ambitu kláštera, na stejné straně je dochováno také malé zamřížované okénko, které sloužilo k rozhovoru s řeholníky (aniž by museli jít do kostela) či zpovídání kajícníků.

Z druhé poloviny 15. století a poč. 16. století pocházejí malby či fragmenty maleb na stěnách kostela, které byly odkryty při restaurování v 80. letech 20. stol. V závěru presbytáře je postava sv. Františka z Assisi v hábitu, jak ukazuje svá stigmata, na jižní straně se pak nachází fragment Krista nesoucího kříž. Pozoruhodná je kresba bitvy u Bělehradu (1456) na severní straně presbytáře. Tato scéna souvisí s Janem Kapistránem, který je znázorněn jako mnich držící zobrazení trpícího Krista (Imago pietatis) a knihu. Vpravo je postava řeholníky s písmeny (trigramem) „YHS“ v podobě tzv. Bernardinského slunce, mělo by se jednat o sv. Bernardina ze Sieny, mezi vojáky na levé straně výjevu je pak zobrazen Ján Hunyadi, otec Matyáše Korvína. Je pravděpodobné, že tato kresba vznikla jak jako připomínka sv. Jana Kapistrána, s jehož působením je spojen počátek kostela a kláštera, ale také být poctou Matyáši Korvínovi, který usiloval i o český trůn.

Pozdně gotické malby se nacházejí také v lodi kostela V průčelí jižní lodi je to rozměrná malba (někdy označovaná jako Růžencová Madona či Panna Marie Ochranitelka) Panny Marie s Ježíškem v náručí, po její pravé straně klečí papež, biskup, kardinál, řeholnici, kteří znázorňují duchovenský stav, po levé straně pak císař, král, šlechta a lid jako zástupci laiků. V horní části je pak zobrazeno sedm bolestí a sedm radostí Panny Marie, které je možné spojovat s počátky modlitby růžence (který je spojen jak s františkánskou tak dominikánskou tradicí). Pod ní se nachází částečně dochovaná scéna snímání Krista z Kříže.

V čele severní lodi je to malba Nesení Kříže, kde Kristu, který má v rukou Kříž Veronika podává roušku, do níž Kristus otiskl svou tvář, v levé části je Šimon z Kyrény, který pomáhá Kristu nést kříž. Biřici, kteří se nenávistně dívají na Krista.. V levé části je Panna Marie, kterou podpírá sv. Jan.

V 17. století došlo k barokní úpravě kostela a kláštera, byla přistavěna kaple, nápodoba „Božího hrobu“, která sloužila jako hrobka olomouckého primátora Tobiáše Schwonauera z Retzu. Později byla přistavěna ještě kaple sv. Antonína Paduánského, původní malá kaple byla radikálně přestavěna na poč. 18. stol.

Na sklonku 18. století  v rámci reforem Josefa II. byl olomoucký františkánský klášter „Na Bělidlech“ zrušen jako neužitečný. Do uprázdněného kláštera a kostela byli od zrušeného dominikánského kláštera u kostela sv. Michaela přesunuti dominikáni. V druhé polovině 19. století došlo k regotizaci kostela, původní barokní vybavení bylo nahrazeno novogotickým, byl proražen nový vchod (dnes používaný) na západní straně. Kostel byl zasažen povodněmi v r. 1997, po nich byl obnoven včetně nového vybavení presbytáře a nových vitráží.

Jitka Jonová