Kostel sv. Mořice

Kostel sv. Mořice je označován jako proboštský (u kostela sídlí probošt) a hlavní městský chrám. Můžeme jej označit za jednu z nevýznamnějších sakrálních staveb pozdní gotiky na střední Moravě. Ačkoliv dříve se předpokládalo, že kostel sv. Mořice byl založen „na zelené louce“ ve 13. století biskupem Brunem ze Schauenburku (ten nechal postavit kostel stejného zasvěcení, sv. Mořice, i v Kroměříži), v návaznosti na archeologické výzkumy byl tento předpoklad poopraven, že gotická stavba vyrostla na základně starší, předgotické zástavby.

V červenci roku 1398 postihl Olomouc ničivý požár, aby se zabránilo podobným ničivým požárům do budoucna, bylo rozhodnuto o vybudování nové vysoké věže při kostele sv. Mořice (měla funkci zvonice a snad také hlásky).

Nad kostelem měla sice patronát olomoucká kapitula, ale kostel sv. Mořice představoval hlavní městský chrám a proto jej značně dotovali olomoučtí měšťané. V souvislosti se stavbou nové věže bylo uvažováno i o stavbě nového kostela, s touto stavbou se započalo r. 1412, novostavba byla zahájena ze západní strany, což by naznačovalo, že kostel, tedy jeho východní část  (presbytář a část lodi) byla i během stavby využíván k bohoslužbám. Během této pozdně gotické stavební fáze došlo k úpravě západního průčelí, flankovaného z jižní strany starší jižní věží a na protější straně novou severní nižší věží. Stavba byla přerušena v době husitských válek.

Z důvodu dalších ničivých požárů (1492, 1709) se původní vybavení kostela téměř nedochovalo. Jedním z mála dochovaných částí vybavení kostela sv. Mořice z doby předhusitské by mohlo být tzv. Novosadské ukřižování (rajhradská archa), které bylo objeveno právě v kostele sv. Filipa a Jakuba (Nové Sady) v Olomouci. Dnes tento deskový obraz znázorňující Ukřižování Krista najdeme v Národní galerii v Praze.

Na počátku 30. let 15. století pokračovala stavba nového kostela, na západní průčelí navázala novostavba síňového trojlodí (stavitelem svatomořického trojlodí byl pravděpodobně Klaus z Cách, který je doložen jako zasedající v olomoucké městské radě). Navzdory značným výdajům v souvislosti s obranou Olomouce před husitskými vojsky, měšťané štědře přispívali jak na stavbu, tak na vybavení kostela. Z této doby se opět vybavení nedochovalo až na výjimku, kterou je kamenné sousoší Olivetské hory (dnes je u jižní strany kostela umístěna jeho kopie a originál je přístupný v kapli sv. Jana Křtitele v křížové chodbě u katedrály sv. Václava).

V kronikách je doložen požár kostela sv. Mořice v r. 1453, ale není známo, jak moc poškodil kostel, možná tehdy ještě zasáhl hlavně „starý kostel“. Následně došlo k dostavbě síňového trojlodního chóru (je odlišné od dříve trojlodí), jehož zaklenutí je epigraficky doloženo roku 1483. K dané době odkazují také svorníky středního chóru kostela, kde je znak např. uherského krále Matyáše Korvína, který tehdy byl vládcem na Moravě.

V roce 1492 došlo k velkému požáru Olomouce, kdy byl poškozen i nedlouho před tím dokončený kostel sv. Mořice. Obnova kostela pokračovala zdárně a k roku 1505 došlo k vytvoření nástěnných maleb na severní stěně trojlodí (odkryty byly při opravě kostela r. 1937), na malbě je znázorněna snad zamýšlená (ale ještě nedokončená) či tehdejší podoba kostela sv. Mořice.

K roku 1517 (kdy došlo k zavěšení zvonu) muselo být dokončeno i nové tubusové schodiště u jižní věže (objevovala se snaha o připsání Antonu Pilgramovi či Benediktu Riedovi, ale autorství se nepodařilo doložit). Toto schodiště je tvořeno dvouvřetenovou vnitřní konstrukcí.

V první pol. 16. stol. došlo k dokončení gotické podoby kostela. Dokončeno bylo také vybavení kostela, které se však až na uvedené výjimky nedochovalo.

V r. 1572 byla přistavěna k severní straně kostela hrobka Václava Edelmanna z Brosdorfu, která je však již renesanční. Katastrofální požár města v r. 1709 výrazně poškodil i kostel sv. Mořice, který pak musel být obnoven (vybudována Loretánská kaple, tzv. Dušičková kaple, barokní kůr, rozšířena sakristie či opatřeny nové barokní oltáře). V polovině 19. stol. došlo k puristické novogotické obnově kostela sv. Mořice, z r. 1861 také pochází novogotický hlavní oltář.

Jitka Jonová