Duchovní život v českých zemích a olomoucké biskupství

Rozvíjel se světský, církevní i řádový církevní život. Profitovali zejména cisterciáci, minorité, dominikáni, premonstráti, klarisky, němečtí rytíři, johanité a templáři. Ti byli na vrcholu; na počátku 14. století z něj však zažili strmý pád. 

Vedle spásy duše se církev starala také o materiální statky, vlastnila značné pozemkové bohatství a dbala o jeho rozvoj různými kolonizačními podniky. Rozmnožovala je ale také koupěmi, šlechtickými odkazy, dary, desátky. Rozvoj umocňovala i mnohem progresívnější forma správy majetku, kdy se setkáváme s prvními náznaky sceleného dominia. Nejbohatší kláštery byly dokonce věřiteli panovníků. 

Majetková základna dala podporu vzdělanosti, kultury a umění, jimž se v církevních institucích mimořádně dařilo. Zejména kláštery a kapituly se stávaly centry vzdělanosti i stavební činnosti a rovněž objednavateli prvotřídních uměleckých děl. Vznikaly nové kláštery (např. Zbraslav) a kostely, v jejichž pokladnicích se nacházely luxusní rukopisy, klenoty a liturgické předměty. 

Náleží mezi ně např. Pasionál abatyše Kunhuty, Strakonická madona, socha sv. Bartoloměje, zlatnické výrobky. V zbraslavském klášteře vznikla jedna z našich nejobsáhlejších středověkých kronik – Zbraslavská kronika. Méně již profitovala legendistika. 

Olomouc představovala centrum duchovní správy celé Moravy, neboť v ní sídlilo biskupství. Tak výrazná osobnost, jakou byl Bruno ze Schauenburku (1245-1280) se na přelomu 13. a 14. století na biskupském stolci neobjevila. Výraznou roli ve městě hrály také kláštery (premonstrátů, dominikánů, minoritů, klarisek), z nichž některé byly již staršího data založení; ale např. koncem 80. let 13. století došlo k založení kláštera dominikánek. 

Církev výrazně podporující kulturní život zanechala pozoruhodná díla i v Olomouci. Na sklonku 13. a 14. století vznikl např. kapitulní notovaný breviář a další téměř dvě desítky rukopisů mešního obsahu. Za zmínku stojí rovněž katedrální škola. 

Autor: Karel Maráz