S korunou uherskou - Český stát na počátku 14. století

Se stříbrem souvisí i měnová reforma; v roce 1300 se začíná razit pražský groš. Země prožívá překotný hospodářský rozvoj. Dochází ke vzniku nových sídelních celků – měst a vesnic, kvetou řemesla a obchod, rozvíjí se zemědělství. Český stát také prožívá značný kulturní rozvoj.

Ruku v ruce s ekonomickou prosperitou jde i společenská přeměna. Česká šlechta se emancipuje, kolonizuje krajinu a po panovnických vzorech nechává stavět hrady. Přestože šlechta náleží ke společenské elitě, panují v ní i hluboké vnitřní rozdíly. Nejvýznamnější předáci panských rodů zastávají zemské úřady, jsou královskými rádci, na druhé straně příslušníci nižší šlechty se často dávají najímat za žold, protože jejich nevelký pozemkový majetek neskýtá záruku slušné obživy.

Rozvoj zasahuje také církev a města. Kolonizace zavádí německé právo. Třinácté století je dobou hlavního rozmachu českých měst. Za Václava II. je tato síť již jen dobudována. Nejbohatší měšťané přitom majetkem mnohdy převyšují šlechtice. Stříbro se stává fenoménem. Vedle Míšeňska a zlata v Uhrách náleží české země za vlády Václava II. a Václava III. k největším producentům drahého kovu v Evropě.

Výrazná je i expanzivní politika českých zemí. Na rozdíl od Přemysla Otakara II. se však za posledních dvou přemyslovských panovníků obrací z jihu na sever, tedy z rakouských zemí na Polsko. Když pak vymírají po meči i Arpádovci v Uhrách, Václav II. neodolá a přijímá v roce 1301 pro svého syna Václava III. také uherskou korunu. Uhry však jsou v té době krajinou nejednotnou a žádný z panovníků si v nich nedokáže udržet trvale vládu. Navíc ve střední Evropě vzniká pod přemyslovskou vládou tak velký územní konglomerát, že velmi rychle vyprovokuje mezinárodní koalici s papežem a římským králem v čele.

A jaké bylo postavení Olomouce na sklonku přemyslovské epochy, v níž rukou vraha vyhasl život posledního přemyslovského krále? Petr Žitavský ji ve Zbraslavské kronice nazval metropolí celé Moravy. Jistě bychom mohli s takovým označením souhlasit v případě církevní organizace, v politickém a hospodářském životě jde však o hodnocení trochu přehnané.

Olomouc náležela společně s Brnem - a snad ještě i Znojmem - k nejdůležitějším moravským královským městům se značným potenciálem, který by se jistě rozvinul v případě úspěšné vlády posledních Přemyslovců v Polsku. V dané situaci ale přece jen za Brnem zaostala, především pro výhodnou polohu Brna vzhledem k rakouským zemím a Uhrám. Ostatně i Václav III. v něm po Praze a Budíně pobýval nejvíc a učinil v něm četná důležitá rozhodnutí mezinárodního významu.

Autor: Karel Maráz