Olomouc pohledem umění

Město, rozkládající se na třech vyvýšeninách, mělo tehdy několik dominant. Tou asi nejvýznamnější z nich byl hrad – sídlo olomouckých údělných knížat na Svatováclavském návrší (tedy tam, kde dnes vidíme Arcidiecézní muzeum Olomouc). 

Do dnešní doby se z této stavby dochovaly fragmenty opevnění patrné z parku pod návrším, torzo hranolové věže ze 13. století a pozůstatky nejstarší dochované stavební fáze hradu - válcová věž z přelomu 12. a 13. století a zbytky zdiva podélné obytné stavby patrně z téže doby. Toto vše dnes patří do stálé expozice Arcidiecézního muzea. 

V západní části hradního areálu stával dům kapitulního děkana, ve kterém strávil v srpnu 1306 svou poslední noc král Václav III. Podle částí gotické dlažby, objevených při archeologickém průzkumu, je pravděpodobné, že dům stával v místech nejzápadnější části dnešní Galerie Arcidiecézního muzea. Východní část opevněného hradního areálu byla vyhrazena církvi – od roku 1141 zde stála katedrála sv. Václava, původně románská bazilika přestavěná po požárech v roce 1204 a 1264 do gotické podoby. 

Z této doby dnes stojí obvodové zdivo lodi s okny ve stylu francouzské klasické gotiky a lichoběžníkovými opěráky, a zdi dvou románských věží západního průčelí až do výšky dnešního ochozu. Z gotické výzdoby katedrály se dochovaly kamenné architektonické články s figurálními i rostlinnými motivy (například konzola s hlavou královny, konzola s dekorem vinné révy, javorových či dubových listů) a také částečně dochovaná postava trůnícího Krista Soudce z doby po roce 1264, která patrně původně tvořila ústřední část výjevu Posledního soudu umístěného nad portálem západního průčelí. 

Mezi raně gotickými sepulkrálními památkami vyniká kamenný náhrobník arcijáhna Bedřicha († 1301 nebo 1302) zobrazující postavu zemřelého. Dnes je tento kámen osazen pod arkádami bývalého kapitulního děkanství (tedy Arcidiecézního muzea). 

Ke katedrále přiléhala románská křížová chodba, která byla ve 2. třetině 14. století přestavěna do gotické podoby, a románský biskupský palác z roku 1141, který však patrně již od počátku 13. století nebyl obýván a byl dán k dispozici katedrální škole. Olomoučtí biskupové počínaje biskupem Robertem (1202-1240) zřejmě sídlili v nově přestavěném domě, určeném dříve pro členy kapituly, v místech dnešních sakristií katedrály sv. Václava. Z tohoto domu se v podkroví dochoval zdobený raně gotický portálek z první poloviny 13. století. 

Kromě Svatováclavského návrší tvořily Olomouc v době Václava III. také další významné lokality - Předhradí s archeologicky doloženou románskou kaplí a gotickými domy olomouckých kanovníků na místě dnešní Wurmovy ulice, s románským kostelem svatého Petra s nejstarším biskupským dvorcem v Olomouci v místech dnešní ulice Křížkovského, přesněji Tereziánské zbrojnice.  

Z tohoto kostela můžeme dnes obdivovat čtyři olověné románské plakety se symboly evangelistů. Plakety byly původně vloženy do opěrných pilířů (dnes je najdeme ve Vlastivědném muzeu Olomouc). K dominantám města patřilo také Svatomichalské návrší, původně nejspíš sloužilo jako předkřesťanské kultovní místo, na kterém byla po polovině 13. století postavena kaple a později kostel sv. Michala patřící konventu dominikánů. Z jeho dřívější podoby se pod barokním pláštěm dochovala část obvodových zdí s gotickými okny a klenby nad sakristií. 

Olomouc, od roku 1063 sídlo moravských biskupů, byla na kostely a kláštery bohatá. K těm, které se z doby Václava III. dochovaly dodnes, patří také kostel svaté Kateřiny v dnešní Kateřinské ulici, jedna z nejstarších gotických staveb v Olomouci. Byl postaven jako klášterní kostel konventu dominikánek, poprvé zmiňovaného v roce 1287. 

V 60. letech 14. století byl přestavěn. Z církevních staveb, které se do dnešních dnů nedochovaly, můžeme uvést kostel Panny Marie na Předhradí, na místě dnešní pošty na náměstí Republiky, kostel svatého Blažeje na Blažejském náměstí, kostel či kapli svaté Markéty na Dolním náměstí, minoritský klášter v místech dnešního kostela Panny Marie Sněžné nebo klášter klarisek, jehož budovy z 13. století zcela zanikly při barokní přestavbě (dnes nám klášter připomíná Vlastivědné muzeum). 

Umění se ale netýkalo jen staveb a jejich výzdoby. Důležitou roli hrála také výzdoba a vybavení kostelů, tedy oltáře, liturgické předměty jako monstrance, kalichy a relikviáře, stejně jako liturgický textil a knihy, které bývaly bohatě umělecky zpracovány. Z těchto předmětů doby Václava III. se však v Olomouci nedochovalo téměř nic. 

Víme přitom, že sám král měl ve svém vlastnictví stříbrný relikviář v podobě paže s relikvií svaté Anny, který po jeho zavraždění zůstal v Olomouci. Je navíc velmi pravděpodobné, že založení kaple sv. Anny v sousedství katedrály, k němuž došlo před rokem 1349, souvisí právě s tímto relikviářem. Relikviář sv. Anny se však do dnešní doby nedochoval, nejstarším předmětem tohoto typu je relikviář svatého Eustacha ze svatováclavské katedrály. Relikviář pochází z první poloviny 14. století. 

Nejstarší dochovanou dřevěnou sochou je torzo Ukřižovaného z 2. čtvrtiny 14. století. Zdobilo dnes neznámý olomoucký kostel (k vidění je ve Vlastivědném muzeu Olomouc). Iluminovaných rukopisů vzniklých za vlády Václava III. se v Olomouci dochovalo už více. Olomoucká kapitulní knihovna například uchovává Misál olomoucký z konce 13. století nebo Decretum Gratiani z doby kolem roku 1290. 

Ve Zbraslavské kronice z let 1305-1339 je Olomouc nazvána „metropolí celé Moravy“. Zda taková byla i na pohled, si musíme spíše domýšlet. Důvodem je i to, že obytné stavby byly většinou stavěny ze dřeva, na což město doplatilo při velkém požáru v roce 1398, kdy většina jeho zástavby lehla popelem. Teprve pak nastává opětovný rozvoj města spojený s výstavbou nových kamenných budov jako například kostela svatého Mořice či městské radnice.

Autor: Jana Hrbáčová