Šest grošů na pivo. Školství a vzdělávání ve středověké Olomouci
Za počátky olomouckého školství musíme, jako i jinde v Evropě, zamířit do církevních institucí, které v té době byly schopny zajistit vznik škol a zabezpečit je i po materiální stránce. Církev jako jediná měla pevnou organizaci a strukturu, okruh dostatečně vzdělaných lidí, kteří mohli předávat své znalosti a vědomosti i dál. A navíc – u církve najdeme také naléhavou potřebu vzdělaného kněžského dorostu i úředníků nutných pro správu rozsáhlého majetku.
Prvním důležitým krokem na cestě ke vzdělávání v Olomouci bylo založení olomouckého biskupství v roce 1063 a zřízení kapituly, tedy sboru kněží, kteří mohou konat slavnostní bohoslužbu. To se stalo snad ve druhé polovině 11. století.
Do roku 1141 kapitula sídlila u dnes již neexistujícího kostela sv. Petra a Pavla. Tento kostel však církvi svými rozměry brzy přestal vyhovovat, a tak za knížete Svatopluka začala stavba nového katedrálního kostela svatého Václava. Právě u tohoto kostela, který byl vysvěcen roku 1131, vznikla později kapitula nová a zde také působila první doložená olomoucká škola.
Oficiální potvrzení školy najdeme v roce 1274 za biskupa Bruna ze Schaumburku.
Scholastik, který měl na starosti katedrální školu, dohlížel na školního mistra, na disciplínu žáků i mistrů, byli mu podřízeni též kapelník, varhaník a choralisté. Jmenoval ho biskup, později arcibiskup.
Jenže už před rokem 1274 se ale v pramenech sporadicky objevují školní mistři, jako první dokonce roku 1143 jistý mistr Milhost. To znamená, že prokazatelné počátky olomouckého školství jsou pevně spojeny s osobou biskupa Jindřicha Zdíka (1083-1150).
Tehdejší škola byla výhradně církevní a vzdělávali se v ní budoucí kněží. Na olomoucké katedrální škole získávali žáci základní vzdělání a pak bývali posíláni biskupem na další studia do Říma, do Padovy a později do Krakova, což bylo takzvané „studium generale maius“, nebo do Prahy na „studium generale minus“.
O počtu žáků toho moc nevíme, rozhodně jich bylo víc než dvacet, protože pro dvacet chudých, nadaných žáků poskytl stipendium sám biskup Bruno. Od roku 1306 získala škola i výnos ze statku ve Šlapanicích u Brna, takže počet žáků se mohl podstatně zvýšit.
O fungování a provozu školy po celé 14. a 15. století prameny mlčí. Z této šedé anonymity vystupují jen jednotlivá jména několika málo scholastiků a kantorů. O úspěšnosti olomoucké školy však svědčí počty studentů z Olomouce, kteří byli zapsáni na zahraničních univerzitách.
Osou dění na škole byl už v tehdejších dobách školní řád. Víme přitom, že známý školní řád biskupa Marka Khuena z roku 1563 vycházel ze své starší předlohy. I když tedy nevíme, jak v předchozích staletích tento důležitý dokument vypadal, můžeme na základě Khuenova řádu alespoň přibližně usoudit, jak probíhala výuka.
Podle tohoto řádu byla výuka organizována jako trojtřídní, ovšem na rozdíl od dneška, nejnižší třída byla třetí, ve které se žáci učili číst a psát. Ve druhé třídě se učila gramatika a probíhalo čtení a výklad klasiků. První třída byla nazývána třídou těžké gramatiky a vyučování začínalo denně výukou dialektiky, což byly základy řečnictví. Poté následovalo čtení lekcí. Každý pátek probíhalo pravidelné zkoušení ve všech třídách.
Pro všechny třídy začínalo odpolední vyučování ve dvanáct hodin a trvalo tři hodiny. Před poslední hodinou byla půlhodinová přestávka.
Vyučování navíc probíhalo všechny dny v týdnu, tedy také v neděli a o svátcích. V tyto dny vyučování probíhalo před zahájením bohoslužeb.
O materiální zajištění školy pečovali biskupové, ale jak vyplývá z pramenů, mnozí chudí žáci byli nuceni k zajištění své obživy žebrat. Pro dvanáct takových poskytl biskup Khuen šest grošů denně na maso, chléb a pivo. Ale patrně to nestačilo, protože se množily stížnosti na žebravé studenty jak katedrální, tak i městské školy u svatého Mořice. Šlo o výtržnosti při žebrání. Pro nemocné žáky fungoval při škole špitál, který poskytoval základní lékařskou péči.
Disciplína byla ve škole nekompromisně vyžadována, a to často za pomoci přísných tělesných trestů. Mimo školu se však žáci nezřídka účastnili výtržností a pitek, za což byli často olomouckými měšťany káráni. Například v roce 1511 zranili žáci katedrální školy bratra pána Filipa ze Stvolové a na Velké Bystřici a jeho služebníka.
Původně bychom školu našliv románském paláci, ale s rozšiřováním dómu se musela v pozdějších letech přestěhovat do Mlčochovy ulice.
Poslední zmínka o katedrální škole je z roku 1588, tedy v době příchodu jezuitů do Olomouce a v době rozmachu městské školy u sv. Mořice, která od roku 1473 katedrální škole výrazně konkurovala a v mnohém ji také předčila.
Autor: Zdeněk Kašpar