Proměna vojenské Olomouce na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století
Dlouhá vojenská historická tradice Olomouce dosáhla jistého vrcholu v období let 1968-1991. Tehdy musela Československá lidová armáda uvolnit letiště v Neředíně a řadu kasáren i skladových prostorů v různých lokalitách města pro některé útvary Střední skupiny sovětských vojsk, takzvaně dočasně umístěné na území Československa. Jiné prostory si ale ponechala, takže v daném období v Olomouci došlo k tehdy ojedinělému soužití Sovětské armády nejen s místním obyvatelstvem ale i příslušníky Československé lidové armády.
Aleš Zapletal: Sovětská armáda v Olomouci
Dvacetiletý pobyt zejména sovětských vojsk měl negativní dopad na životní prostředí, bezpečnost i kvalitu života místních obyvatel. Není tedy překvapivé, že navzdory oficiálním projevům přátelství se množily již před listopadem 1989 stížnosti a protesty, které po politické změněn přerostly i ve veřejné demonstrace ve městě.
K částečnému odsunu sovětských vojsk z Československa však došlo již před pádem komunistického režimu. Týkalo se to celkem významně i Olomouce. Například 13. května 1989 po vlastní ose odjelo z Olomouce 148 vozidel automobilního praporu a ve dnech 20. až 24. května 1989 po železnici pět vlaků pontonového praporu. Dále 10. až 15. června 1989 odjely další transporty z Olomouce po železnici i po vlastní ose. Odsuny byly mediálně prezentovány jako důkaz sovětské mírové iniciativy. Probíhaly za organizované účasti místních občanů, stranických orgánů a pionýrů. Psalo se o nich nejen v místní Stráži lidu ale i celostátním deníku Rudé právo. Dílčí odsuny z Olomouce měly pokračovat i v roce 1990.
Nakonec došlo v období od jara 1990 do června 1991 k celkovému odsunu sovětských vojsk. Do jeho průběhu se zapojili i olomoučtí občané. Dne 28. ledna 1990 se v Olomouci konala demonstrace pod heslem „Všude dobře, doma nejlépe“. Demonstranti tak podpořili tehdejší jednání Václava Havla v Moskvě o odchodu sovětských vojsk. Stráž lidu přinesla 30. ledna zprávu, že se lokomotivní čety depa Olomouc nabídly k odvozu sovětských vojsk z Československa bez náhrady mzdy.
V březnu a dubnu 1990 regionální komise ONV Olomouc, čs. armády a veřejnosti sepisovaly ekologické škody na Libavé, v Kyjanovicích pod Kozlovem a v olomouckých kasárnách Prokopa Holého, Neředíně či Jana Jiskry. Dne 28. března 1990 se konala v Olomouci další demonstrace proti pohybu sovětské vojenské techniky po městě. Účastníci předali místnímu sovětskému veliteli protestní petici. Dne 5. dubna 1990 z Neředína odletěly poslední sovětské vrtulníky na letiště Sliač, odkud za několik dní pokračovaly v cestě do SSSR. V dubnu 1990 pokračoval také další odsun z Olomouce a 14. května přešla kasárna Prokopa Holého pod československou správu.
V důsledku domácích politických změn, úspěšnému projednání mnohostranné dohody o snížení konvenčních ozbrojených sil v Evropě i značného omezení bezpečnostních rizik ve světě se ale radikálně redukovala i Československá armáda, od rozdělení státu v roce 1992 pak Armáda České republiky. Opustila proto i většinu dosavadních kasárenských a skladových prostor v Olomouci a ponechala si v užívání prakticky výhradně Žižkova kasárna.
Po odchodu Sovětské armády a redukcích stavů Armády ČR zůstaly i v Olomouci rozsáhlé areály (tzv. brownfields) s různou mírou devastace, s černými stavbami a ekologickými zátěžemi. V Olomouci to bylo celkem 22 lokalit o rozloze 146 hektarů. Největším celkem bylo neředínské letiště o 42 hektarech. Podařilo se jej využít k řadě aktivit a služeb souvisejících s civilním létáním. Do roku 2011 bylo v Olomouci asanováno osm bývalých vojenských lokalit o 61 hektarech.
Prokop Tomek