Tisk a média a Listopad v Olomouci

V Olomouci, v níž za první Československé republiky sídlilo 5 deníků, vycházela před rokem 1989 pouze Stráž lidu jakožto obdeník (v úterý, ve čtvrtek a sobotu), noviny téhož názvu vycházely také v Prostějově, v Přerově pak Nové Přerovsko. Ve všech případech byly vydavateli okresní výbory KSČ, později byla v olomoucké Stráži lidu v tiráži jako vydavatel uveden Okresní národní výbor (ONV). V Olomouci sídlily také externí redakce či dopisovatelé nadregionálních médií: Mladé fronty, Rudého práva, ČTK, Nové svobody (severomoravského krajského deníku), Čs. televize a rozhlasu.

Obnovování svobodného tisku

Listopad 1989 přivolal také na Hané potřebu vzniku demokratických médií, která by nezaujatě informovala, umožňovala svobodnou diskusi a nezávisle reflektovala společenské dění. Na konci roku 1989 již v Olomouci vycházel Zpravodaj Občanského fóra (OF), studenti vydávali časopis Přetlak. Výsledkem dohod „u kulatých stolů“, jichž se účastnili jak zástupci OF, tak KSČ, ale i dalších složek veřejného života, bylo zařazení, stránky Občanského fóra do Stráže lidu a pak, v březnu 1990, vznik samostatných Hanáckých novin. Ty zprvu vydával ONV, dle dohody se však měly stát po podzimních volbách zcela nezávislými.

Hanácké noviny převzaly zprvu periodicitu, redakci i tiskárenskou kapacitu Stráže lidu, nepřevzaly však (na rozdíl od řady privatizovaných celostátních novin) předplatitele. Ostatně Stráž lidu, už jako noviny komunistické strany, vycházely nadále – později ovšem zanikly. U zrodu Hanáckých novin stáli redaktoři Zpravodaje OF Václav Burian a Petr Dvořáček, později také Tomáš Tichák, spjatí s olomouckým samizdatem a předlistopadovým již polooficiálním  časopisem Arch AP; šéfredaktorkou se na základě dohody „u kulatého stolu“ stala Marcela Žůrková.

V Olomouci se objevovala i jiná tištěná periodika, některé pokusy neměly dlouhého trvání, jiným novinám, jako byl obdeník Puls, se dařilo dlouhodoběji. Vznikaly a rozvíjely se také redakce či studia médií celostátních i z jiných regionů (Moravskoslezský den aj.). Velkým problémem začátku 90. let byl ovšem nedostatek schopných a aspoň trochu zkušených žurnalistů. Například Hanácké noviny převzaly kromě vedení prakticky celou redakci Stráže lidu, kterou teprve v dalších letech začali doplňovat hlavně čerství absolventi Univerzity Palackého.

Hanácké noviny

Příběh Hanáckých novin je příznačný nejen pro polistopadovou dobu na Hané, ale do značné míry pro celý porevoluční vývoj v českých médiích. Počáteční smělé plány vyplývaly z revolučního nadšení a představ o hladkém a rychlém rozvoji demokracie a svobodného trhu. Hanácké noviny, které zprvu „zdědily“ redakci po Stráži lidu v sídle někdejšího Okresního výboru KSČ na Envelopě, zakoupily za zvýhodněnou cenu budovu v Michalské ulici a od dubna 1991 se staly deníkem. (Zprvu ovšem nevycházely v pondělí, protože olomoucké Moravské tiskařské závody v neděli nepracovaly.) Šéfredaktorem byl od roku 1992 Tomáš Tichák (předtím zástupce šéfradtorky), jeho zástupci postupně Marta Fišerová, Zita Chalupová a Pavel Konečný. Poněvadž do Olomouce nevedly dálnopisné linky ČTK – Olomouc nebyla krajským městem a žádný deník zde proto před Listopadem nevycházel – a internet ještě neexistoval, přebírali redaktoři agenturní zprávy zprvu faxem. Pak se Hanácké noviny staly prvním československým periodikem přebírajícím zprávy do počítače ze satelitu.

Vzlet a pád

Zdůrazňovaným atributem polistopadových byla nezávislost. Protože bylo zjevné, že svoboda tisku předpokládá nezávislost ekonomickou, již na podzim 1990 se vydavatelem hanáckých novin stalo pětičlenné sdružení tvořené vedením redakce a jejím ekonomem. Jako chyba se ale postupně ukázalo, že redaktoři se ekonomice věnovali málo a spoléhali se na své nadšení pro novinářskou práci.

V té době se také zdálo, že je jen otázkou měsíců, kdy bude obnoven Olomoucký kraj a ambicí bylo stát se „krajským“ deníkem. Proto Hanácké noviny převzaly některé týdeníky v okolních okresech a proměnily je ve své mutace, zřídily také filiálky v Prostějově , Přerově a Hranicích. Vydavatelé založili také regionální sportovní noviny Sport echo, převzaly brněnský týdeník Moravské noviny atd. Překotný rozmach nebyl dostatečně promyšlený, a tak se vydavatelství záhy ocitlo v ekonomických potížích. Východiskem se zdálo být, tak jako u řady periodik v ČR, vyhovět některé z nabídek zahraničních tiskových koncernů, které v té době české noviny skupovaly. Podle představ části vedení redakce bohatý majitel splatí dluhy a umožní další rozvoj. Druhá část redaktorů, která optimismus nesdílela, se vzdala vydavatelského podílu a odešla.

Majitelem Hanáckých novin se tedy v roce 1994 stalo (po krátkém mezidobí, kdy noviny patřily olomouckým podnikatelům okolo reklamního časopisu Profit) nakladatelství Mittelrheinische Verlag z Koblenze. Noviny vycházely úspěšně dál, brzy ale začalo být jasné, že cílem vydavatelů je jejich spojení s deníkem Moravskoslezský den, v Olomouci Olomoucký deník. Ten je dnes tedy jejich nástupcem, přestože titul Hanácké noviny se v minulých letech opět objevil v záhlaví měsíčníku vydávaného olomouckým nakladatelstvím Agriprint.

Hanácké noviny se nepochybně zasloužily o obnovu svobodného tisku v Olomouci a v neposlední řadě o výchovu mnoha mladých novinářů, kteří se později uplatnili i v celostátních médiích.

Tomáš Tichák