Rok 1989 a hudební kultura v Olomouci

Revoluční události na hudební scéně  

Listopadové protesty bezprostředně zasáhly také Olomouc. K protirežimním manifestacím se otevřeně přihlásili například členové Moravské filharmonie, a to v dopise z 21. listopadu adresovaném redakci deníku Práce. Zde se uvádí, že: „U vědomí osudové závažnosti dnešních dní jsme se jednomyslně postavili na stranu studentů za splnění jejich požadavků a zásad Občanského fóra. (…) V Moravské filharmonii od počátku neblahých listopadových událostí panuje naprostá shoda mezi vedením, ZV ROH, stávkovým výborem a všemi zaměstnanci, protože všechny složky Moravské filharmonie věděly, kam se postavit, a nečekaly na pokyny a nařízení nadřízených orgánů.“ Stávky proběhly také v divadle.

Sametová revoluce pochopitelně přinesla řadu personálních změn na vedoucích pozicích kulturních institucí. Rok 1989 byl posledním v kariéře dirigenta Reginalda Kefera na postu šéfa olomoucké opery; šéfa, jehož jméno bývá spojováno se snahami zařazovat do repertoáru soudobá díla – snahami, které byly později, v kontextu tržního hospodářství 90. let zcela utlumeny. V operetě došlo ke změnám až v příštím roce, kdy byl do vedoucí funkce na krátké období zvolen Pavel Dostál, během normalizace perzekuovaný dramatik. V roce 1990 opustil řízení baletního souboru také Petr Veleta – vůbec první vystudovaný choreograf na olomoucké scéně, který proslul mimo jiné zaměřením na díla vážné hudby, která nebyla původně pro balet určena – v roce 1989 v tomto duchu připravil Händelovu Hudbu k ohňostroji, Sukovo dílo Radúz a Mahulena 1989 nebo Beethovenovu 7. symfonii. Personální otázky šly mnohdy ruku v ruce s institucionálními reorganizacemi, převodem původně státních institucí pod správu města, privatizací apod. Jestliže jsme zmínili tržní hospodářství jako klíčový důsledek politické transformace roku 1989, pak právě z důvodu úsporných opatření došlo v roce 1992 k ukončení spolupráce mezi Moravskou filharmonií a jejím úspěšným šéfdirigentem Stanislavem Macurou působícím na tomto postu od roku 1987.   

Proměny společenské role vážné hudby

Klesající zájem o vážnou hudbu charakterizoval celou druhou polovinu 20. století, a to nejenom u nás, ale i v zahraničí. Rok 1989 jako spouštěč přechodu od konzervativní komunistické kulturní politiky (prostřednictvím svých svazových a jiných struktur hájící tradiční hodnoty například v podobě smetanovského či dvořákovského kultu) ke kapitalismu však uvedený proces v řadě ohledů akceleroval. Zaměříme-li se na sféru publicistiky, vidíme, že do roku 1989 noviny komunistické strany Stráž lidu věnovaly vážné hudbě poměrně významnou a pravidelnou pozornost. Po roce 1989 došlo nejenom k odklonu od hudby vážné ve prospěch té populární, ale k redukci kulturní rubriky jako takové. Bezprostředně po roce 1989 klesl rovněž počet olomouckých přispěvatelů do celostátních odborných periodik, jakými byly Hudební rozhledy. Uvedený trend je patrný také v proměnách hudební činnosti olomouckého rozhlasu, který se pod vlivem společenských, ekonomických a jiných změn spojených s pádem komunismu vzdal původního akcentu na nahrávání vážné hudby. Tendence redukovat výrobu původních hudebních snímků, ať už s tím či oním stylovým zaměřením, ovšem nebyla olomouckým specifikem, našli bychom ji stejně tak u jiných regionálních studií.    

Poměr uvádění vážné a populární hudby na olomoucké scéně 70. a 80. let ukazuje sonda do programů významné instituce především předlistopadové éry – Divadla hudby – z let 1969, 1979 a 1989. Zatímco v prvním (kompletním) roce provozu poměr „vážná versus populární hudba“ v uváděných pořadech včetně repríz činil přibližně 28:37, v roce 1979 to bylo již 20:50 a v roce 1989 7:44. Příklad Divadla hudby dále ukazuje i jiné skutečnosti, mimo jiné snahu najít novou programovou tvář ve světle nastupující konkurence soukromých hudebních klubů – v devadesátých letech hudební program Divadla nahradily spíše pořady literárně dramatické, filmové či výtvarné.  

Populárně hudební život roku 1989

Mluvíme-li o klubech, významnou úlohu ve smyslu nástupu nových směrů na olomouckou scénu (včetně elektronické taneční hudby a všech jejích doprovodných atributů) měli příslušníci místní punkové subkultury v čele s bratry Alešem a Jaroslavem Ježkovými a Petrem Kosatíkem. Ti už na konci 80. let v Olomouci vydávali punkový samizdat, který „svými inteligentními články na témata jako anarchismus nebo práva zvířat (…) položil základy politicky orientovaného punku u nás.“* Po listopadové revoluci založili klub Sklep v Křížkovského ulici, který v roce 1991 nahradila Nausea sídlící v bývalém protiatomovém krytu na náměstí Republiky.

Konec systematické regulace populární hudby prostřednictvím pravidelných kvalifikačních zkoušek (takzvaných přehrávek) jejích protagonistů po roce 1989 výrazně přispěl k nárůstu počtu zpěváků i skupin. Nástup soukromého podnikání zároveň rozšiřoval možnosti svobodné koncertní či studiové realizace. Kvantifikace scény na druhou stranu bránila širšímu společenskému ohlasu talentovaných jednotlivců, jaký byl typický pro generace tvůrců před rokem 1989, zároveň nivelizovala dosavadní zavedená hodnotící kritéria.      

Z již etablovaných místních populárně hudebních souborů měli v roce 1989 olomoučtí posluchači možnost vyslechnout například Free Jazz Trio saxofonisty Milana Opravila, a to na květnovém festivalu Vlnobytí organizovaném olomouckým podporovatelem alternativní scény Liborem Gronským v amfiteátru letního kina. Ve stejné době vyšlo druhé LP Karla Plíhala, na němž folkového písničkáře doprovodil olomoucký kytarista Emil Pospíšil, Karel Plíhal…Emil Pospíšil… Rozvíjela se rovněž metalová scéna, kde zpěvák Miroslav Spilka opustil úspěšné metalové průkopníky Skramasax a založil trash metalové Calibos.

Jestliže olomoucká populárně hudební historie přímo rezonovala v listopadovém dění roku 1989, pak to bylo zejména prostřednictvím Hutkovy písně Náměšť, kterou v Praze na Letné toho času zpívaly statisíce protestujících. Šlo o píseň, která měla být původně hymnou prvního Hanáckého folk a country festivalu v Náměšti na Hané v roce 1973 organizovaného právě Hutkou a olomouckým folkovým duem Hogel & Vychodil. První „moravský Woodstock“, jak se ambiciózní přehlídce přezdívalo, se nakonec kvůli zákazu neuskutečnil. 

Návrat olomoucké muzikologie

Významným přínosem roku 1989 bylo především oživení myšlenky znovuustavení oboru muzikologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého po desetileté vynucené pauze. Idea, jež byla zřetelně formulována už během setkání bývalých absolventů této katedry v červnu 1989, nakonec došla naplnění v příštích letech, a to zejména přičiněním stěžejní osobnosti místní hudební vědy, profesora Jana Vičara.  

*Kytary a řev aneb Co bylo za zdí: punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989, [S.l.]: Hluboká orba records, Papagájův hlasatel records, 2007, s. 263.