C. K. Františkova univerzita v revolučním roce 1848

Do roku 1847 existovaly v Olomouci dvě vysoké školy – stavovská akademie a C. k. Františkova univerzita se třemi fakultami – filozofickou, právnickou a teologickou (absolvovat filozofická studia bylo podmínkou pro přípravu právníků a teologů, tato studia existovala i při některých gymnáziích, např. při piaristickém gymnáziu v Litomyšli), místo lékařské fakulty vzniklo v Olomouci Medicínsko-chirurgické studium připravující ranhojiče a porodní asistentky. Uvedeného roku byla stavovská akademie přeložena do Brna, kde dala základ vysokému učení technickému. Vyučovacím jazykem na olomoucké univerzitě, sídlící spolu s akademickým gymnáziem a Medicínsko-chirurgickým studiem (od roku 1848 sanmostatným Medinicínsko-chirurgickým ústavem) v budově dnešní Cyrilometodějské teologické fakulty UP v Olomouci, byla němčina (čeština se uplatňovala jen při výuce pastorální teologie), ale univerzitní studenti se nacionálně diferencovali na Němce a Slovany (Moravany, Slezany, Čechy). Zatímco slovanští studenti se hlásili k českému obrozenskému hnutí, němečtí studenti byli ovlivněni velkoněmeckým nacionalismem. Demokratické, ostře protifeudální smýšlení obou těchto etnických uskupení bylo živnou půdou pro jejich sympatie s revolučním vřením od počátku roku 1848, ať již ve Francii, německých státech, či na Sicílii nebo v severní Itálii (Benátsku a Lombardii, stejně jako Dalmácie tehdy přináležejících k Rakouské říši).

Výbuch revoluce ve Vídni, hlavním městě habsburské monarchie, ve dnech 14. a 15. března 1848, přiměl rakouského císaře Ferdinanda I. 16. března k vydání manifestu přislibujícího udělení konstituce a rušícího cenzuru, s nadšením v Olomouci uvítaného na shromáždění svolaném univerzitními studenty a herci Královského zemského divadla. Záhy nato byly i v tomto městě, v němž doposud hrály prim vysoká církevní hierarchie a armáda, zřízeny národní garda a akademická legie, na univerzitě se konaly schůze profesorů a studentů; místem pro vítání rozličných delegací jedoucích vlakem z Prahy do Vídně bylo olomoucké nádraží. Dne 23. května 1848 bylo zřízeno ministerstvo vyučování a kultu v čele se Lvem hrabětem Thunem, jehož dekretem byla uzákoněna svoboda vyučování a učení, jakož i právo studentů zakládat spolky, a od 6. dubna se správy fakult ujaly jejich učitelské sbory, odpovědné přímo dotyčnému ministerstvu.

Zatímco se volby zástupců univerzity v nově svolaném moravském zemském sněmu ve dnech 24. až 28. května 1848 uskutečnily bez střetů mezi českými a německými profesory a studenty, došlo k nim již v polovině května, kdy na den 13. května byly vyhlášeny volby do všeněmeckého sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem – zejména státoprávní spojení Čech a Moravy, o něž usilovala česká strana, byla napadáno velkoněmeckou stranou. Polemiku vedli mezi sebou i univerzitní profesoři v prvních olomouckých novinách, jimiž byla Die neue Zeit (Nová doba), vydávaná od konce března 1848 profesorem filozofie Ignácem Janem Hanušem, zastáncem českého státního práva, jemuž oponoval velkoněmecky smýšlející profesor historie Adolph Ficker. Nakladatel Eduard Hölzel nato předal redakci listu profesorům Fickerovi, teologovi a katechetovi Hartmannu Josephu Zeibigovi a Andreasu Jeittelesovi, lékaři a literátovi (pod pseudonymem Justus Frey), jenž byl zvolen poslancem Frankfurtského sněmu.

Vyhlášení oktrojované (tzv. nařízené) ústavy 25. dubna 1848 (zachovávající panskou sněmovnu a omezující volební právo) vyvolalo ve Vídni mohutné demonstrace, jež přiměly rakouskou vládu ke slibu rozšířit volební právo a svolat ústavodárný sněm, císaře Ferdinanda I. a jeho dvůr pak k útěku do Innsbrucku. Snaze rakouské vlády a velení vídeňské národní gardy o rozpuštění zdejší akademické legie a uzavření vídeňské univerzitní auly zamezily barikády, jež vyrostly ve vídeňských ulicích. Rovněž v Olomouci se protestovalo, hlavně pořádáním tzv. kočičin, hlučných manifestací pod okny obydlí „zpátečníků“, 22. května dokonce vůči jejich organizátorům vyrukovalo vojsko. Na pomoc vídeňským studentům vyrazily z Olomouce tři studentské oddíly, jež sice do Vídně přijely až ukončení květnové revoluce, ale jejich projev solidarity se setkal s velkým uznáním ze strany vůdců vídeňského studentstva.

Dne 30. dubna 1848 byl v Praze založen spolek Lípa slovanská na podporu českého národního uvědomění, českého jazyka a slovanské vzájemnosti. Záhy vznikla pobočka tohoto spolku i v Olomouci, se značným podílem studentů filozofie a práva a v čele s absolvovaným právníkem a básníkem Janem Vlkem, autorem textu písně Přijde, jaro, přijde, zhudebněném Förchgottem Tovačovským. Olomoucká pobočka spolku Lípy slovanské vyslala delegaci na Slovanský sjezd, zasedající v Praze od 31. května a přerušený pražskou červnovou revolucí; Jan Vlk a někteří další delegáti se účastnili i bojů na pražských barikádách.

Během říjnové revoluce ve Vídni zesílily jak sympatie olomouckých demokratů ke vzbouřeným Vídeňanům, jakož i k ústavodárnému sněmu, zasedajícímu poté v Kroměříži, projevované zejména v místních novinách Die neue Zeit, ale také olomouckou akademickou mládeží; z Olomouce se v polovině října do Vídně údajně vypravilo na 250 studentů v čele s profesorem Adolphem Fickerem. Ale dne 11. října 1848 do Olomouce uprchl z Vídně císař Ferdinand I. s celým dvorem, a olomoucká pevnost se tak na pět dalších měsíců stala „tepajícím srdcem monarchie“, zvláště když 2. prosince téhož roku císař Ferdinand I. abdikoval ve prospěch svého osmnáctiletého synovce, císaře Františka Josefa I. Porážka revoluce v Uhrách umožnila 7. března 1849 rozehnat kroměřížský sněm a nastolit neoabsolutismus. Perzekuce demokraticky smýšlejících profesorů, v prvé řadě Adolpha Fickera a Hartmanna Josepha Zeibiga, a studentů C. k. Františkovy univerzity na sebe nedala dlouho čekat, její budovu dočasně obsadilo vojsko. V dubnu 1949 zanikly Holomoucké noviny, vydávané od listopadu 1848 profesory Janem Helceleletem a Ignácem Janem Hanušem.

K postupnému rušení C. k. Františkovy univerzity v Olomouci s výjimkou teologické fakulty, završenému v roce 1860, bezpochyby přispěly revoluční aktivity jejích profesorů a studentů roku 1848, svou roli také sehrál klesající počet jejích studentů a reforma gymnaziálního studia, když povinné absolutorium filozofických studií pro uchazeče o studium na dalších fakultách bylo nahrazeno proměnou šestiletých gymnázií na gymnázia osmiletá. V roce 1871 byl zrušen rovněž Medicínsko-chirurgický ústav v Olomouci, teologická fakulta v Olomouci byla činná až do 17. listopadu 1939, kdy ji postihlo stejně jako všechny české vysoké školy uzavření těchto škol německými okupanty.

Autor: Jiří Fiala