Vojenská situace v Olomouci v době vzniku Československa
V říjnu roku 1918 byla již vojenská situace na frontách první světové války pro spojené síly Německa a Rakousko-Uherska beznadějná. Německá ofenziva na západní frontě skončila porážkou na řece Marně před Paříží a vojska států Dohody postupovala k německým hranicím. Rakousko-uherská fronta proti Itálii se zhroutila a italská armáda (včetně československých legií) postupovala do alpských zemí.
Tato situace ve spojení s hospodářským bankrotem habsburské monarchie vedla vládu a císaře Karla I. k podání kapitulace, a to dne 28. října 1918. Důsledkem kapitulace bylo mimo jiné i uznání práva neněmeckých a nemaďarských národů říše na nezávislost. Vedlo to také k vyhlášení samostatného československého státu ještě téhož dne večer. Vyhlásil ji Československý národní výbor, který úzce spolupracoval s Masarykovou zahraniční akcí, jejíž reprezentace již byla Dohodou uznána za vládu budoucího státu.
V Olomouci byla i po oficiálním zrušení pevnosti v roce 1882 silná vojenská posádka, která se pochopitelně v letech Velké války značně obměňovala, neboť mnohé jednotky postupně odcházely na frontu. V době vyhlášení československého státu měla posádka 18 700 mužů, z toho asi 8 000 Čechů, 5 000 Němců, 4 000 Poláků a zbytek tvořily další národnosti monarchie. Velení však bylo v německých rukou a sám velitel posádky podmaršálek Schreitter byl ostrý voják. Ten sice slíbil zástupcům Národního výboru, kteří již převzali rakouské úřady ve městě, loajalitu, ale rozladilo ho, že mu byl přiděleni jako dohled dva čeští nadporučíci.
K incidentu však došlo již 29. října, kdy německý nadporučík strhl českému četaři z čepice kokardu v národních barvách a nařídil ho zatknout. Po dalším jednání, které vedl za Národní výbor jeho vojenský činitel a sokolský předák dr. František Smrčka, bylo povoleno kokardy nosit.
Zástupci českých důstojníků vytvořili 30. října vojenskou radu v čele s podplukovníkem Hradcem a další den prosadili zřízení české asistenční setniny vedené hejtmanem Morávkem. Hradec vystřídal v čele posádky podmaršálka Schreittera, který byl odvolán. Mnoho vojáků (i českých) sice již uprchlo domů, ale většina německých jednotek odešla až v první polovině listopadu. Odešli i Poláci, kteří si však vyžádali vybavení svého kontingentu z posádkových zásob výzbroj a koně.
Dne 12. listopadu 1918 se konala v Olomouci slavnostní přísaha české posádky za přítomnosti předsedy Národního výboru Richarda Fischera. Přísahy se zúčastnil i český oddíl 54. pěšího pluku, který přitáhl z italského bojiště.
Autor: Miloš Trapl