Ženské hnutí v Olomouci na konci 19. století

Osmdesátá léta 19. století byla na Moravě dobou, kdy zde doznívalo národní obrození. V Olomouci docházelo k zásadním změnám. Město už nebylo nedobytnou pevností, která měla chránit Vídeň. V prusko-rakouské válce se ukázalo, že tuto funkci už nemůže plnit, a tak byla olomoucká pevnost zrušena. Přineslo to mimo jiné příliv českého obyvatelstva do města.

V roce 1883 byl založen Vlastenecký spolek muzejní (VSMO), který vybudoval první české muzeum na Moravě. Jeho zakladateli byli profesoři Slovanského gymnázia (Vincenc Prasek a Jan Havelka), páter Ignát Wurm a lékař a antropolog Jindřich Wankel. Tohoto dovršení národního obrození v Olomouci se velmi aktivně zúčastnily i ženy. Jistěže jejich snažení podporovali, jak už to tak v českých zemích chodilo, muži.

Ženy v muzejním spolku

V rámci VSMO se utvořil dámský odbor, který vedla Eliška Wanklová, manželka Jindřicha Wankla, a její dcery (Vlasta, Madlenka, Lucie a Karla). Rodina Wanklova se přestěhovala do Olomouce z Blanska s hlavním záměrem věnovat se pravěkým vykopávkám v Předmostí u Přerova. V nově založeném muzeu pak našli příležitost mít kam nálezy ukládat.

Wanklovým dcerám se dostalo mimořádně kvalitního vzdělání. Vedle povinné školní docházky měly k dispozici vychovatelku a byly vybaveny i znalostmi cizích jazyků. Kromě toho dům v Blansku, ve kterém vyrůstaly, byl místem, kde se měly možnost setkávat s vědeckými praktikami svého otce a s osobnostmi tehdejšího vědeckého světa. Doktor Wankel brával dcery s sebou i na světové archeologické kongresy, například do Vídně, do Moskvy, Oděsy a tak podobně. Tak získávaly praktické zkušenosti a kontakty pro svoji budoucí odbornou a vědeckou práci.

V Olomouci se angažovala hlavně Vlasta Wanklová, provdaná Havelková. Vedle archeologie se začala věnovat národopisu, v tomto snažení ji podporoval jak otec, tak páter Ignát Wurm. Už v roce 1884 uspořádala národopisnou výstavku, na níž bylo prezentováno dva tisíce pět set exponátů. S podporou své matky a dámského odboru VSMO vznikla akce, která do té doby neměla v českých zemích obdoby. Na výstavku vyslala rakousko-uherská vláda svoji pozorovatelku a později byly vystavovány některé exponáty ve Vídni. Současné aktivity takzvané Olomoucké národopisné družiny se staly podnětem pro uspořádání Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895.

Aktivity sester Wanklových mimo Olomouc

Vlastě Havelkové bylo nabídnuto místo kustodky nového Národopisného muzea v Praze, kde pracovala až do své smrti. Stala se mezinárodně uznávanou autoritou v oboru národopisu. Madlenka Wanklová později působila v Brně a věnovala se lidovému textilu. Lucie Bakešová byla aktivní ve společenském životě v Brně, Karla Absolonová se stala známou sběratelkou lidových pověstí.

Aktivity sester Wanklových v závěru 19. století byly mnohostranné a zdánlivě nepolitické. Přitom se nejednalo o zábavu dívek z lepší společnosti. Z Muzea VSMO se stalo významné české kulturní a vědecké centrum, které pomáhalo emancipaci českého národního života v tehdy německé Olomouci. Jeho činnost zviditelňovala českou kulturu v rámci Rakouska-Uherska.

Sestry Wanklovy současně tvořily zázemí pro své angažované muže. Spolupracovaly s nimi a v některých případech je i zastoupily. K zájmu o veřejný život vychovávaly i své děti, které pokračovaly v jejich díle.

Autorka: Milada Písková