Založení stavovské akademie

Modernizačním snahám směřujícím k úpravě či rozšíření studia jezuité dlouhou dobu vzdorovali s odvoláním na zakládací listinu, podle níž měla být univerzita především ústavem pro výchovu teologicky vzdělaných kněží. Nadále se proto striktně drželi studijního řádu opřeného o dokument Ratio studiorum z konce 16. století. Počátkem 18. století ale začaly v prostředí moravské zemské šlechty sílit hlasy volající po rozšíření nabídky vyučovaných oborů, zejména takových, které by šlechtickou mládež lépe připravily na působení ve státních službách či vojsku. V roce 1724 podal hejtman olomouckého kraje František Michael svobodný pán Šubíř z Chobyně na zemském sněmu návrh, aby byla při olomoucké univerzitě založena akademie, na které by se kromě práv vyučovalo také moderním jazykům, všeobecnému dějepisu a rytířským uměním, jako byla jízda, cvičení se zbraní a tanec. Nedílnou součástí návrhu bylo také zaměření výuky na inženýrské umění (počty, geometrii, civilní i vojenské stavitelství a zeměpis). V roce 1725 bylo zřízení akademie schváleno císařem a díky podpoře stavovské obce započala o dva roky později výuka v nové budově nedaleko jezuitské koleje. Založení stavovské akademie můžeme v kontextu dějin 18. století chápat jako počátek konce jezuitského monopolu na vzdělání.

Autor: PhDr. Filip Hradil